See this text in
Za jeden z největších úspěchů v oblasti terénního bádání o římských památkách
v prostoru severně od středního Dunaje lze pokládat objevy početných pochodových
nebo dočasných táborů, které sloužily k ubytování římských jednotek. Ukázalo
se, že tato poměrně jednoduchá díla, zbudovaná ze dřeva a hlíny, představují
nejpůsobivější svědectví o římské okupaci na zkoumaném území. První z nich byla
rozeznána na území Dolního Rakouska, kde se podařilo pomocí letecké prospekce
identifikovat římské tábory různých typů a rozměrů již v osmdesátých letech
minulého století. V době, která následovala, zjistily stále častější letecké
průzkumy nad územím jižního Slovenska a Moravy další četné objekty projevující
se charakteristickými růstovými příznaky v terénu,. Počet objektů, které byly
vykládány jako stopy po římských táborech se později zvýšil téměř na třicet.
Díky zkušenostem, získaných leteckou prospekcí se podařilo identifikovat některé
další stavby tohoto druhu přímo při terénních výzkumech. V současné době, téměř
dvacet let po prvních objevech, dospěla věda k přehodnocování mnohých dosavadních
výsledků. Především se ukázalo, že ne všechny objekty, vyznačené růstovými příznaky
a pozorovatelné z ptačí perspektivy mohou být přesvědčivě interpretovány jako
stanoviště římského vojska. Původ a datování většiny z nich jsou totiž nejisté
a teprve postupné ověřování pomocí terénního výzkumu a dalšího leteckého snímkování
umožnilo mezi nimi rozlišit několik skupin s rozdílnou mírou věrohodnosti.
Potvrzení římské provenience táborů, případně jejich datování do let markomanských válek, se opírá o několik základních údajů vyplývajících: 1. ze stratigrafické situace přímo na místě nálezu, 2. ze svědectví na základě artefaktů, 3. často však také z jejich tvaru a struktury charakterizovanými typickými znaky jako jsou zaoblená nároží objektu, typy bran a další zvláštnosti opevňovacích technik. Ponecháme-li stranou méně přesvědčivé nebo zcela nevěrohodné příklady, poskytuje prostorové rozložení dnes známých pochodových táborů obraz, na němž lze rozeznat dvě hlavní zóny s větším soustředěním těchto objektů. První z nich je oblast severně od Carnunta (Deutch Altenburg) a Vindobony (Vídeň), zasahující až na území dnešní Moravy, další se rozkládá především na teritoriu jihozápadního Slovenska. Ačkoliv lze oprávněně předpokládat vojenskou přítomnost Římanů i v severnějších končinách západního Slovenska, kde je ostatně doložena známým nápisem na skále trenčanského hradu, dosavadní průzkumy zde zatím jednoznačně nepotvrdily přítomnost římských zařízení obdobného druhu. Jediné dosavadní nálezy, které přinesla letecká prospekce v povodí řeky Žitavy, totiž objekty v Šuranech a ve Velkém Kýru, byly v poslední době jako možné tábory římského vojska zpochybněny.
 |
 |
Sledujeme-li rozmístění dosud známých římských táborů v prostoru severně od Carnunta, nejjižněji situovaný objekt zachycený leteckou prospekcí představuje tábor v Engelhartstetten, ležící nedaleko přechodu přes Dunaj. Má pravoúhlý tvar se zaoblenými nárožími a délka jeho nejzachovalejší fronty činí něco okolo 700 m, takže lze předpokládat, že zabíral plochu nejméně 40 ha. Další tábor byl zjištěn nedaleko Kollnbrunnu, na staré cestě vedoucí z Vídně směrem na sever a severovýchod. Strany objektu rovněž přibližně pravoúhlého tvaru měřící 395x590 m, uzavírají plochu okolo 24 ha. Z tábora v Bernhardsthalu na pravém břehu řeky Dyje, poblíž jejího soutoku s Moravou, byly terénním výzkumem odkryty jen jeho dvě krátké fronty, svírající relativně ostrý úhel. K datování objektu do doby markomanských válek se dospělo za pomoci stratigrafie. Opevňovací příkop se vyznačoval charakteristickým průřezem ve tvaru písmena V a narušoval germánské zahloubené obydlí, které podle datování terry sigillaty (časné zboží z Rheinzabern) zaniklo někdy v sedmdesátých letech 2. století. Týž římský tábor byl později překryt pozdějším germánskými sídlištními objekty, užívanými někdy ve 3. stol. Obě zjištění umožňují datovat římskou stavbu nejspíše do let markomanských válek.
 |
 |
 |
Římské
tábory v Suchohradě a v Závodu jsou doloženy také na levém břehu řeky Moravy.
Hrotitý příkop rozsáhlého římského tábora téměř pravoúhlého půdorysu v Závodě
překrýval zbytky staršího germánského sídliště z 2. stol. Tato skutečnost a
zjištění, že římský příkop sám byl pak narušen mladším sídlištním objektem
ze
3. stol. naznačuje opět na původ stavby v době markomanských válek.
Pozoruhodné objevy pochodových táborů a zemních děl římského původu byly učiněny
také na území Moravy. Vzhledem ke své vzdálenosti od římské hranice na Dunaji,
představují nejsevernější doklady přímé římské vojenské přítomnosti v celé sféře
vně noricko-panonské hranice. Jedno z největších seskupení římských pochodových
nebo dočasných táborů bylo zjištěno asi 2,6 km jihovýchodně římské pevnosti
v Mušově-Hradisku. Leží na pravém břehu řeky Dyje, na nízké terase v poloze
„V pískách”. Pomocí letecké prospekce zde byla rozeznána čtyři stanoviště římského
vojska. Průběh obranných příkopů hrotitého tvaru nemohl být vždy přesně zachycen.
Přesto lze konstatovat, že největší z táborů, dosahující plochy až 38 ha, měl
v půdorysu trapezoidní tvar, jednotlivé fronty pak měřily přibližně 670, 560,
630 a 620 m. Příkop byl 300 cm široký a zasahoval do hloubky 220 cm.
Jak v rámci takto vymezené plochy, tak v jejím okolí bylo možno v podobě linií
a pásů, tvořených růstovými příznaky, sledoval stopy dalších objektů obdobného
druhu. Podle předběžných měření mohl jeden z nich zabírat plochu 20-21 ha.
Nejmenší ze skupiny táborů vybudovaných na tomto místě měl původně čtvercový
tvar, jeho
strany měřily okolo 120 m a zabíral plochu 1,5 ha. Sondáže zjistily opět hrotitý
příkop, který byl 310 cm široký a 200 cm hluboký. Poslední z táborů nacházející
se v těsném východním sousedství největšího díla zatím nebyl podrobněji zkoumán
a měřen.
 |
 |
Tábor vybudovaný poblíž Charvatské Nové Vsi asi 20 km jihovýchodně od římské pevnosti v Mušově-Hradisku patří ke zvláště typickým formám těchto objektů. Délky stran rozsáhlé stavby, vyznačující se přibližně obdélníkovým tvarem, činily 450 a 550 m, takže plocha tábora zabírá téměř 21 ha. V jeho nejlépe uchované jihovýchodní frontě se zřetelně vyrýsovaly dva vchody zajišťované příčnými příkopovými ochranami, tz.v. tutuli.
 |
 |
Překvapivé množství dočasných táborů a dalších fortifikačních zařízení se podařilo na základě letecké prospekce identifikovat v těsném sousedství římské opěrné báze v Mušově – Hradisku. Především je třeba zmínit dlouhý obranný příkop nacházející se ve vzdálenosti asi 1 km západně od Hradiska a táhnoucí se ve směru jihozápad-severovýchod v délce více než 2 km. Ačkoliv se jeho celou délku nepodařilo zachytit, je pravděpodobné, že příkop končil někde v blízkosti obce Ivaně, z čehož lze usuzovat, že jeho původní délka činila až 4 km. V průřezu měl hrotitý tvar v podobě písmene V, byl 4,4 m široký a zasahoval do hloubky 1,98 m. Vstup asi uprostřed jeho celé délky, byl opět zajištěn příčnou ochrannou-tutulem. Podle všeho uzavíralo toto dlouhé opevnění veškerou oblast na soutoku řeky Dyje a Svratky, případně Jihlavky, jejíž plocha mohla činit téměř 9 km2 Přístupová cesta do této zóny byla z jižní strany chráněna seskupením pochodových táborů v poloze Mušov „V pískách”a ze severní strany pochodovými tábory v okolí Ivaně. Růstové příznaky zachycené leteckým snímkováním v severozápadním předpolí pevnosti na Hradisku naznačují, že zde byla zřejmě umístěna další zařízení, zajišťující vstupy od západu. Jak se později ukázalo, další vojenská stanoviště byla umístěna podél hlavní komunikace vedoucí z římské enklávy v Mušově směrem severním k Brnu.
Nejméně dva tábory se podařilo leteckou prospekcí identifikovat nedaleko od obce Ivaň, asi 2,7 km severně od římské pevnosti v Mušově-Burgstallu, na levém břehu řeky Jihlavky. Jen jeden z nich byl ověřen terénním výzkumem. Ačkoliv byl do značné míry překryt moderní zástavbou obce, jeho severovýchodní část byla poměrně dobře zachována. Určení rozlohy tábora může být ovšem jen přibližné. Plocha odkryté části dosahovala asi 7 ha, hrotitý příkop byl 1,26 m hloubký a 1,78m široký. Nadto se podařilo prozkoumat východní bránu opatřenou tutulem, která byla 10,4 m široká. Odhalený systém kůlových jamek u vchodové části nepochybně souvisel s její konstrukcí. Další sondy pak potvrdily celý průběh východní fronty tábora.
 |
 |
 |
Pozoruhodná koncentrace pochodových nebo dočasných táborů byla
konstatována asi 8 km severně od Mušova-Burgstallu a 6 km severně od tábora
v Ivani, na katastru obce Přibice. Ležela na zvlněné terase na levém břehu mrtvého
ramene řeky Dyje, která původně zřejmě tvořila hlavní koryto řeky. Vcelku zde
byly odkryty tři pochodové tábory čtvercového až kosočtverečného půdorysu. Hrotitý
příkop prvního velkého tábora, který s délkami stran přibližně 530 , 460, 480
a 750 m zabíral plochu 28 ha, byl pouze 220 cm široký a pouze 116 cm hluboký,
přičemž ve dně byl patrný čistící kanál. Severozápadní část tohoto zemního díla
svou obloukovitě prohnutou frontou respektoval vedlejší tábor menších rozměrů,
který podle předběžného propočtu dosahoval plochy pouze 1 ha. Terénní odkryvy
zde odhalily jihozápadní bránu a hrotitý příkop, který byl 242 cm široký a 176
cm hluboký.
V průběhu dalších leteckých průzkumů v roce 1993 byl konečně objeven tábor
č III, který dosahoval největších rozměrů a nacházel se jihovýchodním směrem
od
obou předcházejících. Růstové příznaky umožnily stanovit tři z jeho front,
které dosahovaly délky 700, 550 a 350 m. Za pomoci letecké fotografie se nakonec
podařilo
jasně rozeznat vchodové části do táborů, chráněné jak u tábora č. I, tak u
stanoviště č. III, charakteristickými „tutuli”.
 |
 |
 |
Další
pochodový tábor, který následoval ve směru severním, byl zachycen při záchranném
terénním výzkumu v obci Modřice jižně od Brna. Sondami byla zachycena dvě
ramena
opevňovacího příkopu, která na sebe navazovala zaobleným nárožím. Průřez příkopu,
který prořezával germánské sídliště ze 2. stol., měl hrotitý tvar v podobě
písmene
V. Také tento tábor byl zřejmě vybudován v době markomanských válek. Na základě
charakteristického tvaru, daného typickými zaoblenými nárožími i charakterem
a rozměry obranných zařízení, mohou být dále za římská zemní
díla
pokládány objekty, které se vyrýsovaly při letecké prospekci např. v Poštorné,
ve Valticích a v prostoru obce Šakvice.
Nedávné archeologické objevy, poskytující doklady o přítomnosti
obdobných římských vojenských zařízení až v okolí Brna naznačovaly, že podobné
objekty nelze vyloučit ani hlouběji v germánském zázemí. Poslední terénní výzkumy
a letecká prospekce pak skutečně odhalily další lokality v oblasti severní Moravy.
Pravděpodobně se zde, v předpolí důležité spojnice severu t.zv. Moravské brány,
ležely tři další tábory (Olomouc- Neředín, Hulín-Pravčice, Osek), z nichž dva
první byly zjištěny při terénním výzkumu, třetí na základě růstových příznaků.
Většina pochodových či dočasných táborů římského vojska je položena na strategických
místech, často při přechodech přes říční toky. Poloha některých z nich na levém
severním břehu řeky, jako tomu bylo např. v Ivani, Přibicích nebo Šakvicích,
potvrzuje pozorování učiněná v Británii, že kdekoliv, kde měl být při pochodech
směrem k severu překročen říční tok, se vojenská jednotka usadila na jeho vzdálenějším,
severním břehu. Existují ovšem i výjimky, jako např. v Mušově-Pískách, kde seskupení
pochodových táborů chránilo brod přes řeku z jižní strany.
Seskupení římských vojenských zařízení pojednávaného druhu do shluků, kdy se
na poměrně nevelké ploše nacházejí dva až čtyři tábory, může být vysvětlováno
různě. Lze např. uvažovat o tom, že některé z nich dosahující plochy 20-40 ha,
byly plánovány pro umístění jedné celé, výjimečné až dvou legií (Engelhartstetten)
nebo jedné legie s dalšími vexilaceni. Kombinace velkých táborů s menšími o
rozloze 1-2 ha, jako tomu bylo např. v Mušově-Pískách nebo v Přibicích, lze
snad chápat, pokud byly tyto stavby současné, jako ubytovací prostory pro jednu
legii, doplněnou pomocnou jednotkou. Na druhé straně koncentrace většího počtu
navzájem se překrývajících táborů na jednom exponovaném místě je možno vysvětlit
i tím, že toto nakupení vzniklo postupným využíváním plochy v různých obdobích,
pravděpodobně v průběhu více vojenských tažení.
Poměrně početné dočasné tábory byly postaveny v oblasti jihozápadního
Slovenska, zejména na levém břehu Dunaje. Jejich archeologická výpověď zasluhuje
zvláštní pozornost. Důležitý byl především objev těchto zařízení v těsném sousedství
římského dřevohlinitého kastelu v Iži, kde jich bylo pomocí leteckého snímkování
v roce 1990 rozeznáno pět. Vyznačovaly se pravoúhlým nebo mírně trapeziodním
půdorysem a ležely těsně vedle sebe.
Byly rozdílné veliké a jejich plocha se pohybovala mezi 1 ha až 6,5 ha, krátká
přerušení na všech čtyřech stranách naznačovala vchody. Příkopy, které měly
v průřezu hrotitý tvar, dosahovaly šířky pouze 2-2,5 m a hloubky přibližně
2 m. Ve výplni jednoho z příkopů se našel denár, který vydal císař Commodus
pro
svou manželku Crispinu v letech 178-180. Mince poskytuje opěrný bod pro datování
celého seskupení táborů, které podle svého prostorového rozložení byly současné
a byly budovány v poslední fázi markomanských válek.
Pouhých 7 km východněji, ve Virtu a Radvani nad Dunajem, se později při letecké
prospekci podařilo lokalizovat
další, o mnoho větší tábory. Byly situovány ve výhodné poloze na vysoké terase
nad někdejším ústím řeky Žitavy do Dunaje. Na protilehlém břehu Dunaje směrem
západním se na provinciálním území se nacházel kastel Odiavum. Z tábora ve
Virtu se při letecké prospekci vyrýsoval a jen část příkopu se zaobleným nárožím.
Později byla geofyzikálním průzkumem vysledována celá severní fronta tábora
o délce 830 m až po její severozápadní nároží. Průběh příkopu byl na obou
místech
asi 280 m od strany mohly obnášet okolo 600 m. Celková plocha mohla činit přibližně
na 50 ha.
 |
 |
Z tábora v Radvani (tábor č. 2) byla rozeznána pouze část východní fronty se zaobleným nárožím v délce asi 340 m a část severní fronty, jevící se jako mírně lomená linie v délce asi 440 m. Zbytek tábora ležel v intraviláně obce, případně byl zničen těžbou štěrku. Rozměry díla mohly činit 400x500m, takže jeho plocha se odhaduje až na 20 ha. Při ověřování výzkumu byly zkoumány příkopy obou táborů. U tábora ve Virtu sahaly do hloubky až 2,8 m a dosahovaly šířky 4,5m. Podél jejich vnitřní strany probíhal základový žlab pro opěrnou konstrukci valového náspu. Příkop tábora v Radvani byl široký asi 1,6 m a zasahoval do hloubky 1,3 m.
Pro
chronologii nálezu ve Virtu je důležité, že při jeho východní frontě byl pomocí
detektorů kovů objeven sestercius Marka Aurelia z roku 168-169. Datování obou
táborů do let markomanských válek podporuje rovněž šest římských žárových hrobů,
které byly v roce 1960 odkryty při zachraňovacím výzkumu asi 300 m od tábora
v Radvani a asi 800 m od tábora ve Virtu. Inventář hrobů, římské artefakty a
mince Marka Aurelia z let 162 až 165 dovoluje soudit, že jde o osoby zřejmě
cizího původu, pohřbené zde v době markomanských válek.
Vzhledem k tomu, že oba tábory se svými plochami částečně vzájemně překrývaly,
usuzuje se, že byly založeny v průběhu dvou vojenských expedicí. Rozsáhlý
objekt
ve Virtu, v němž mohly tábořit přinejmenším dvě legie nebo více vexilací s
pomocnými jednotkami, mohli Římané založit při mohutných trestních výpravách
proti Kvádům
již v prvních fázích markomanských válek, druhý pak lze spojovat s druhou výpravou
tzv. expeditio Germania secunda.
S
jedním z těchto tažení souviset i další tábor v Chotíně, který byl objeven
leteckým průzkumem asi 6 km severně od Dunaje, na nízké terase v blízkosti
bývalého ramena
řeky Žitavy. Na leteckých snímcích lze sledovat linii příkopu se zaobleným
nárožím v délce 400-450 m. Terénní verifikací bylo zjištěno, že příkop ve tvaru
V byl
asi 4 m široký a zasahoval do hloubky 2,7 m. I když se přímo ve výplni příkopů
nenašly žádné datující nálezy, bylo na jeho ploše pomocí detektorů kovů zachyceno
více fragmentů římské vojenské výzbroje a výstroje, datovatelné do antoninského
období.
Do
téže doby zřejmě patří i tábor č. 2 v Mužle, jehož východní linie, opevněná
příkopem narušila starší germánskou chatu, která, kromě typické místní keramiky
obsahovala také středogalskou terru sigillatu z dílny Latuxcissa. Pochází opět
z antoninského období a pro datování poskytuje terminus p.q. Kromě příkladů
uvedených výše, byla část rozsáhlého dočasného tábora se zaobleným nárožím
objevena díky leteckému průzkumu také v Hviezdoslavovu na Žitném ostrově,
mezi dvěma
rameny Dunaje.
Rozložení římských vojenských stanovišť, které může být významně doplněno o
nálezy zbraní a ostatní příklady římské vojenské výstroje datovatelné do antoninského
období,naznačuje hlavní směry římského pronikání do oblasti severně od Dunaje
a současně vypovídá mnohé o strategikých cílech římské armády v době markomanských
válek. Jakkoliv je dosavadní obraz prostorového rozložení římských vojenských
zařízení v oblasti severně od Dunaje z mnohých různých příčin neúplný, nápadná
je především jistá nesouměrnost v jejich rozmístění severně od obou nejdůležitějších
východisek římských vojenských výprav, totiž východnějšího Brigetionu na straně
jedné Carnunta na straně druhé.
V prvním případě se spolehlivě ověřené římské tábory soustřeďují v poměrně úzkém pásu na severním břehu Dunaje. Kromě pěti menších táborů v okolí dřevohlinité pevnosti v Iži jsou to tábory ve Virtu a Radvani ležící asi 7 km východněji, dále pak tři tábory v Mužle a konečně tábor v Chotíně, vzdálený pouhých 6 km od Dunaje. Sem patří konečně i nově zjištěný tábor v Hviezdoslavovu na Žitném ostrově, východně od Brigetionu. Zvláště shluky dočasných táborů v okolí Iže a Virtu-Radvaně jsou chápány jako shromažďovací základny pro římské invaze do země nepřítele. V této souvislosti není pravděpodobně bez významu, že v poslední době byl značný počet okolo 18 zemních táborů zjištěn také na území Panonie, v zázemí legionářského tábora v Brigetionu. Lze předpokládat, že alespoň část z nich mohla rovněž sloužit jako základna pro přípravu římských ofenzív, směřujících za Dunaj.
 |
 |
Zvláštnosti prostorového rozložení římských pochodových nebo dočasných táborů a ostatních římských vojenských zařízení tedy naznačuje, že hlavní okupační zóna Římanů na území, které by podle všeho bylo možno připsat germánskému kmeni Kvádů, ležela v pásmu na levém břehu Dunaje, proti římskému legionářskému táboru Brigetionu a v přilehlém barbarském pohraničí. Zde se nacházela shromaždiště vojska, z nichž byly vedeny nejmohutnější vojenské výpravy proti barbarskému zázemí, směřující proti proudu řek Nitry a Žitavy, dále až Laugaritiu-Trenčínu.
Situace v oblasti severně od Carnunta byla zjevně poněkud odlišná. Pochodový tábor v Engelhartstetten severně od Carnunta, dále tábory v Suchohradu, Závodu a Bernhardsthaltu, spolu s novými zjištěním ve Stupavě nebo ve Stillfriedu a konečně překvapivě početné nálezy zbraní a římské vojenské výstroje z antoninského období z různých nalezišť v této oblasti podávají svědectví o tom, že hlavní invazní a výpadovou cestu směrem k severu zde tvořila trasa podél obou břehů řeky Moravy, proti jejímu proudu až k jejímu soutoku s Dyjí. Jiné cesta přímo z Vindobony k severu mohla pak vést přes Kollbrunn, kde byly objeveny stopy dalšího pochodového tábora. Ačkoliv není vyloučeno, že římské jednotky mohly pokračovat v postupu úvaly podél řeky Moravy dále směrem severním, dosavadní letecký průzkum zatím tuto možnost přesvědčivě nepotvrdil. Nicméně postup římských jednotek ve směru severozápadním, do prostoru Dyjskosvrateckého úvalu, může být doložen poměrně přesvědčivým způsobem na základě růstových příznaků, naznačujících existenci římských struktur v Břeclavi-Poštorné, Valticích a především v Charvatské Nové Vsi. Zvláště v okolí rozsáhlého opevnění v Mušově-Hradisku se shlukuje překvapivý počet římských zařízení.
Výsledky výzkumů z posledních let potvrzují názor, že tato lokalita sloužila nejen jako významný vojensko-strategický bod, avšak také jako základní zásobovací báze pro jednotky, které byly rozmístěny v okolí. Takováto interpretace celého naleziště, které je možno chápat jako velké opevnění sídliště, vybudované v režii armády (military settlement), podporují i odkryvy dílen, lázní a ostatních struktur v rámci opevnění, které mají do jisté míry civilní charakter. Početné pochodové nebo dočasné tábory a další římské vojenské objekty v sousedství opevněné výšinné polohy na Hradisku u Mušova poskytují obraz nejmohutnější koncentrace římských vojenských zařízení na území severně od středního Dunaje. Dlouhé opevnění sestávající z hrotitého příkopu a zřejmě i valu, které vymezovalo celé území na soutoku řek, lze pak chápat jako jádro římské okupační moci. Zdá se tudíž, že v západní římské operační zóně severně od Carnunta, kde akční radius římských vojenských aktivit byl posunut dále do germánského vnitrozemí, byla, v souhlase s touto skutečností, hlavní základna a shromaždiště římských vojenských jednotek, posunuta dále k severu, do oblasti Dyjsko-svrateckého úvalu a především do okolí Mušova.
Dislokace dalších zemních děl podél hlavní cesty směřující přímo k severu (Ivaň, Přibice, Modřice) a nové objevy na střední a severní Moravě (Olomouc-Neředín, Osek, Hulín-Pravčice) naznačují, že výpravy římských jednotek zřejmě nekončily v oblasti Dyjsko-svrateckého úvalu a Mušova, nýbrž, velmi pravděpodobně, pokračovaly k severu do oblasti dnešního Brna a dále podél prastaré spojnice, tzv. Vyškovské brány do předpolí tzv. Moravské brány. Stopy římských táborů, které zde byla objeveny a které bude ještě třeba ověřit terénním výzkumem, by mohly naznačovat snahu římského velení uzavřít přístupovou cestu do svébského území se severu, z oblasti dnešního jižního Polska.