See this text in
Římsko-provinciální
keramika patří k nejpočetněji zastoupeným římským výrobkům v převážně sídlištních
objektech podunajských Svébů.
Nejstarší doklady tohoto zboží ve sledovaném regionu představují keramické
nádoby z Devína, západně od Bratislavy při ústí Moravy
do Dunaje – kromě fragmentů časné terry sigillaty se tu našlo též běžné užitkové
zboží (cylindrické a polokulovité misky, džbány a amfory. Tuto regionálně
i chronologicky úzce ohraničenou skupinu římské keramiky (z poslední dekády
1. st. př. Kr. a z prvních dvou desetiletí po změně letopočtu)
ovšem nelze považovat výhradně za doklady importů (v užším slova smyslu za
obchodní artikly) a především se nenacházejí v kontextu germánského osídlení
doby římské
( Pieta/Plachá 1999). Z hlediska vývoje vztahu Germánů sídlících severně od
Dunaje k římským provinciím je tudíž hodnotit nelze.
Římsko-provinciální keramika je v počáteční fázi germánského osídlení námi
sledovaného území zastoupena v nálezových celcích jen sporadicky a spíše než
o pravidelné
obchodní výměně svědčí o ne zcela standardních, převážně individuálních formách
jejího nabývání. Přesto jsou dokladem toho, že i v době, kdy se teprve utvářely
sídelní struktury Germánů a ani na území provincie pannonia nebyly ještě plně
vyvinuty ekonomické struktury, včetně místní hrnčířské produkce, se k jisté
formě kontaktů mezi těmito kulturními okruhy docházelo. Jako příklad lze uvést
údaje ze sídliště v Bratislavě-Dúbravce, datovaného
do poloviny a třetí čtvrtiny 1. st. po Kr. Průměrný podíl římsko-provinciální
keramiky zde činí 1,4% všech keramických nálezů, a to přesto, že legionářský
tábor v Carnuntu, založený za vlády císaře Claudia, je vzdálený jen 13 km (Elschek
1995). Vyšší hodnoty nedosahuje ani současná nebo jen o něco mladší osada ve
Vlčkovcích (2,6%). V průběhu třetí třetiny 1. st. po Kr. lze na základě sporadických
a převážně sběrových nálezů počítat též s první vlnou římského keramického importu
na území Dolního Rakouska severně od Dunaje. Především některé časné formy provinciálního
zboží ze šedé hlíny s tmavě potaženým povrchem a ze žluté hlíny s žluto-oranžově
potaženým povrchem jsou registrovány v úzkém pásu podél Dunaje a Moravy (tzn.
podél nejdůležitějších komunikací). Vnitrozemí včetně jihomoravského území dosud
z této éry přítomnost provinciálního keramického zboží nevykazuje (Stuppner
1997). Vzhledem k dosavadní absenci většího počtu uzavřených sídlištních objektů
z tohoto časového horizontu, především z území západně od řeky Moravy, je zatím
otázka reprezentativnosti a statistické váhy keramických souborů z 1. st. otevřená.
Pozoruhodná je skutečnost, že kromě několika atypických (panonských?) fragmentů ze žluté hlíny, se na kvádských sídlištích z tohoto období objevily nádoby, které nepatří k běžným formám importu. V Bratislavě-Dúbravce se našla tzv. síťovaná miska („Netzwerkschale“) z okruhu včasného italského jemného zboží. Adriatický původ má amfora z Vlčkovců, která představuje první typologicky určitelnou amforu z kvádské oblasti vůbec. Zboží přepravované v amforách – víno, olivy, olivový olej nebo pikantní rybí omáčky – nevzbudilo zřejmě větší zájem u místních Germánů ani v pozdější době (a víno se dalo dovážet i v jiných obalech, např. v dřevěných sudech). Dvouuchá amfora z Vlčkovců patří k typu Dressel 6B a původně sloužila k transportu olivového oleje z Istrie. Tyto amfory se poměrně početně vyskytují v Panonii v průběhu 1. st. až po první třetinu století následujícího (zhruba do doby vlády císaře Hadriána). Neobvyklou skupinu včasného římského importu představuje glazovaná keramika s reliéfní výzdobou. Nacházíme ji výlučně na třech pohřebištích od sebe nepříliš vzdálených (Abrahám, Kostolná pri Dunaji a Sládkovičovo). Zastoupeny jsou jen dva typy nádob – skyfos a kantharos – zdobené geometrickými a rostlinnými ornamenty, na jedné nádobě je vyobrazena postava ve zbroji. Původ glazovaných číší je v severoitalských hrnčířských dílnách (Kolník 1984; Krekovič 1992). Jejich úzce ohraničený územní a časový (stupně B1b a B1c podle T. Kolníka 1977, 152) výskyt naznačuje, že snad šlo o jednorázovou dodávku zboží. T. Kolník již dříve vyslovil domněnku, že tyto nádoby si mohly ze Severní Itálie přivézt germánské vojenské družiny v čele se Sidem a Italicem po úspěšném účinkování v bitvě u Cremony v roce 69 (Kolník 1977).
 |
 |
 |
Keramické soubory s větší vypovídací schopností, vhodnější ke statistickému vyhodnocení, máme k dispozici až z chronologické fáze B2, tj. rámcově z úseku 2. st. po Kr. před markomanskými válkami. V této době lze již plnohodnotně zkoumat fenomén dovozu římsko-provinciálních nádob na germánské (kvádské i markomanské) území severně od Dunaje jak ve slovenském, tak i v dolnorakouském a moravském prostředí.
 |
 |
Na
jihomoravské lokalitě Mušov Na Pískách byly odkryty
čtyři polozemnice z tohoto horizontu. Průměrný podíl importované keramiky v těchto
čtyřech objektech je zhruba 2,8%. Byla zde zachycena jen keramika ze žluté hlíny,
a to zhruba rovnoměrně rozdělená mezi typy s potahem, s malbou provedenou v pásech
nebo bez povrchové úpravy. Římsko-provinciální keramika z objektů horizontu B2
v Mušově Na Pískách dovolila určení dvou základních tvarů – v devíti případech
šlo o džbány, v jednom případě o hrnec s horizontálním profilovaným okrajem.
Podle
hmotné náplně těchto čtyř objektů by se zdálo, že ani tento sídlištní horizont
nevykazuje zásadní nárůst podílu římsko-provinciálního zboží v keramických souborech
místní germánské populace (Komoróczy 1999). Na kolik je ovšem takhle malý vzorek
pro celkové závěry málo spolehlivý je patrné při pohledu na další objekty horizontu
B2. Ve čtyřech vybraných polozemnicích na sídlišti v Křepicích
činí podíl římsko-provinciální keramiky 28%, přičemž hodnoty nad 20% je třeba
považovat za mimořádný jev. Podíváme-li se na celkový přehled zastoupení římsko-provinciální
keramiky ve všech 17 polozemnicích tohoto sídliště, zjistíme, že zde není jediný
objekt, kde by se nenašly alespoň tři druhy provinciálního keramického zboží (Droberjar
1997). Osmdesáti osmy procenty jasně mezi nimi dominují různé varianty keramiky
ze žluté hlíny, 9 procent lze připsat šedé jemné i hrubé keramice bez povrchové
úpravy, dvě procenta šedé jemné keramice s potahem (ne zcela přesně nazývané jako
„pannonische Glanztonware“) a jedno procento patří terra
sigillatě ze středogallských dílen v Lezoux. Mezi zastoupenými tvary jsou
zhruba rovnocenným poměrem džbány, zásobnice a prstencové misky. Pokud rozšíříme
náš obzor na další sídlištní objekty horizontu B2 na jižní Moravě, musíme konstatovat,
že mezi třiceti nacházíme pouze tři takové, v jejichž keramickém spektru jsou
jen dva druhy římsko-provinciální keramiky. Ze statistických tabulek je zjevné,
že žlutá provinciální keramika resp. její zdobené varianty, nechybí v žádném z
těchto sídlištních objektů. Při jejich zpracování E. Droberjar konstatoval, že
průměrné množství provinciální keramiky v souborech, uzavřených v době před markomanskými
válkami a v jejich průběhu, variuje řádově okolo 12 až 16% všeho keramického
zboží. V tomto světle lze tedy považovat množství importované keramiky ve starším
sídlištním horizontu na lokalitě Mušov Na Pískách
za nereprezentativní, mající své vysvětlení mimo generalizovatelné jevy.
Též na Slovensku se nyní stávají především výrobky římsko-provinciálních hrnčířských dílen pravidelnou součástí nálezových souborů z germánských sídlišť. V porovnání s předchozím obdobím se jejich podíl zvyšuje víc než čtyřnásobně. Příkladem může být 7% podíl v Branči a 12% podíl v Bratislave-Trnávke. Pro región Záhoria západně od Malých Karpat uvádí K. Elschek 11,9% v celkovém keramickém inventáři germánských osad. Stále častěji se objevuje i terra sigillata, nejpočetnější je však běžná užitková hrnčířská produkce z Panonie, s paralelami především v Carnuntu, Brigetiu a v dalších pohraničních pevnostech. Oblíbené nádoby panonského původu se pravděpodobně přivážely v celých sadách. Jako příklady uveďme šedé mísy imitující formu Drag. 37 ze Štúrova a z Veľkého Mederu nebo mísy ze žluté hlíny s tzv. mramorovanou výzdobou z Branče.
 |
 |
 |
 |
Podobný je i obraz, který nám skýtají sídlištní objekty horizontu C1 (rámcově od markomanských válek do poloviny 3. st. po Kr.) na Slovensku, v Dolním Rakousku i na Moravě. Pozdně-antoninovská a severovská doba přinesla do kvádské a markomanské sídlištní zóny severně od středního Dunaje mohutný příliv terry sigillaty. Početný výskyt terry sigillaty z Rheinzabernu, Westerndorfu a z Pfaffenhofenu ulehčuje datování nálezových komplexů a zároveň umožňuje vyčlenění sídlištního horizontu stupně C1.
Tři polozemnice ze skupiny C1 na lokalitě Mušov Na Pískách
vykazují průměrný podíl římsko-provinciální keramiky ve výši 14,5%. Významně
se zde obohatila typová skladba a v celkové shodě s dalšími soubory horizontu
C1 (např. Starý Lískovec, Klentnice, Pasohlávky, Bernhardsthal)
je nadpoloviční většinou zastoupena šedá keramika, ať už s potahem či bez. Ze
všeho importovaného zboží má v Mušově Na Pískách terra
sigillata z Rheinzabernu a Westerndorfu deset procent v jednom a dokonce
26 procent v dalším obydlí. Mezi rozeznatelnými tvary běžné provinciální keramiky
naprosto dominuje 28 kusů tzv. prstencových misek před zásobnicemi a džbány.
Přesto, že pro tento sídlištní horizont disponujeme menším počtem statisticky
vyhodnotitelných souborů, se zdá, že podíl římsko-provinciální keramiky v jihomoravských
objektech skupiny C1 se udržuje kolem 15-17% všech střepů. Obecně lze pozorovat,
že běžný keramický import z provinciálních dílen má též na slovenském území
v tomto období stoupající tendenci. Potvrzují to i některá sídliště jako např.
Chotín nebo Veľký Meder.
 |
 |
 |
Též do Pomoraví a na území Záhoria proudilo v severovském období zvýšené množství římsko-provinciální keramiky (Elschek 1999). Je proto na první pohled překvapením, že některá naleziště vykazují opačnou tendenci. Například v kvádské osadě v Branči klesl podíl importovaného zboží ze 7% v 2. století na 6,4% procenta v stupni C1, podobně jako v Bratislave-Trnávke z 12,4 na 9,1%. Též na některých sídlištích na jižní Moravě sledoval E. Droberjar stagnaci importu keramiky (z 16,5% v stupni B2 na 11,7% v stupni C1 – Droberjar 1997). Tyto údaje ovšem nabádají ke zvýšené opatrnosti při hodnocení. Hospodářská konjunktura, která v té době zastihla provincii pannonii společně se stabilizací sídlištních poměrů na území severně od Dunaje v desetiletích po markomanských válkách vytvořily velmi příznivé podmínky pro rozmach obchodných vztahů. Odrazilo se to v pravidelném přílivu terry sigillaty, skleněných a keramických nádob na kvádsko-markomanské území. Na druhé straně jednotlivé osady projevují též vlastní specifické vývojové rysy (archeologickými metodami často nespecifikovatelné) a množství importního zboží muselo být závislé mj. na dostupnosti římských trhů, na poloze sídliště vůči obchodním trasám, na individuálních potřebách jejich obyvatel a především na roli, kterou tu která osada hrála v společenské struktuře a v redistributivní ekonomice samotné germánské komunity. Příkladem mohou sloužit osady v bezprostředním předpolí panonského limitu na Slovensku (Chotín nebo Veľký Meder, obě ve vzdálenosti 7 km od dunajské hranice), které byly velmi dobře zásobeny panonskými výrobky. Na dodávkách panonské keramiky do Veľkého Mederu se jistě podílely výrobci a obchodníci usazení v okolí blízkého tábora Ad Statuas (svědčí o tom např. zlomky kolkovaných nádob s téměř identickou výzdobou). Zároveň ovšem není pravdou, že samotná blízkost limitu znamená vyšší podíl římského importu. Skupina sídlišť v Bratislave-Trnávke je vzdálená od limitu též jen 7-8 km a podíly importu tu dosahují jen polovičních hodnot.
Od mladší doby římské se postupně mění struktura keramického importu. Přesto,
že i ve 3. st. převládá stolní keramika nad kuchyňským zbožím, spektrum dovážených
nádob je širší a pestřejší. Tato tendence je však zřetelná až v poměrech pozdní
doby římské (stupně C2-C3), kdy je skladba importované keramiky z barbarských
sídlišť (např. Veľký Meder) téměř shodná se složením
keramických souborů v Panonii.
Věnujme se krátce též distribuci provinciální keramiky v objektech horizontů
B2 a C1 (tj. zhruba v 2. st. a v první polovině 3. st.) z větší perspektivy
(na celkové distribuční mapě je evidováno více než 238 nalezišť). Keramika ze
žluté hlíny s různými variantami povrchové úpravy se nachází na Slovensku, v
Dolním Rakousku a na Moravě prakticky na každém sídlišti. Podle analýzy dolnorakouských
nálezů zaujímají v spektru určitelných tvarů nadpoloviční většinu džbány (Stuppner
1997). Objevují se mezi nimi i poměrně časné formy z posledních desetiletí 1.
století, velmi hojně jsou zastoupeny tvary 2. a v menší míře i 3. st. Převažují
džbány vycházející z typologického spektra známého z jednotlivých větších provinciálních
center (Carnuntum, Brigetio). V západní části Dolního Rakouska jsou v menším
počtu zastoupeny i tvary, jejichž paralely shledáváme v Noricu a východní Raetii.
Jemná a hrubá šedá provinciální keramika bez povrchové úpravy je z Moravy a
Dolního Rakouska zaznamenána na nejméně 86 sídlištích, ještě větší oblibě se
těšila šedá keramika s povrchovou úpravou, která je známa z alespoň 110 lokalit
z celého prostoru sídlení oblasti podunajských Markomanů. V nejlépe podchyceném
dolnorakouském materiálu je její tvarové spektrum velmi homogenní: ze 476 exemplářů
jich plných 423 se hlásí tvarově k tzv. prstencovým miskám, což je 89% tohoto
zboží. Tři identifikované exempláře patří k talířům a 50 k polokulovitým miskám.
Obě tyto minoritně zastoupené formy lze na základě stratigrafických pozorování
přiřadit rámcově do sídlištního horizontu B2. Naopak prstencové misky se přes
určitý tvarový vývoj udržely i ve 3. st.
Tvarové spektrum římské keramiky na barbarském území v 1.-3. st. nedosahuje pestrosti provinciálních nalezišť. Zvlášť nápadné je množství prstencových misek a džbánů s pásovým uchem či uchy. Tuto výraznou orientaci podunajských Svébů na omezený okruh tvarů lze vysvětlit motivem patřícím do ekonomické sféry – oblibou neboli poptávkou. Prstencové misky sloužily i v Panonii jako určitá levnější náhražka méně dostupné sigillaty a tato suplující vazba se jeví i u Germánů příhodná. V případě džbánů s pásovými uchy se zdá, že byla poptávka vyvolána i absencí kvalitního analogického tvaru v germánské hrnčířské produkci. Soubor typů importovaných nádob z 2. st. ilustruje např. sídliště v Branči. Dovážely se především džbány, mísy ze žluté a šedé hlíny a částečně i poháry, tj. stolová keramika. Méně časté jsou hrnce a zásobnice. Při takovém srovnání s poměry v Panonii se lze opřít též o nálezové fondy provinciálních vesnických komunit např. v blízkosti tábora Gerulata (dnes Bratislava-Rusovce na Slovensku) nebo v Szakály v dnešním Maďarsku (např. Varsík 1999; Gabler 1982). Srovnávacím příkladem, potvrzujícím, že skladba importované provinciální keramiky je závislá na místní poptávce, která vychází z místních technologických dovedností a výrobních kapacit, jsou sarmatské sídlištní objekty východně od Panonie. Tam má zdaleka nejvyšší zastoupení mezi keramickými importy terra sigillata. Sarmatská sídliště poskytují svědectví o kvalitní hrnčířské produkci, vyrábějící na kruhu točenou keramiku, především džbány a různé varianty polokulovitých mís a misek, takže zde registrujeme mnohem menší poptávku po dovozu těchto forem z provinciálních dílen (např. sídliště Kompolt-Kistér; Vaday 1999).
Obecně lze na základě datování jednotlivých typů v provinciích říci, že import římsko-provinciální keramiky do oblastí severně od středního Dunaje je doložitelný od poloviny 1. st. po Kr., od konce 1./počátku 2. st. jeho objem výrazně narůstá a dosáhne kolem poloviny 2. st. hladiny, na které se zhruba pohybuje až do poloviny či konce druhé třetiny 3. st. Ta hladina leží někde v rozpětí 12-17 procentního podílu na keramické výbavě. Ačkoli se podle současného stavu bádání zdá, že podíl provinciálního zboží na keramické výbavě je na některých slovenských lokalitách nižší (např. Bratislava-Trnávka, ale též Mušov Na Pískách na jižní Moravě v časovém horizontě B2), nelze tento jev jednoznačně interpretovat. Přesnější určení procentuálního podílu, odchylky v řádech několika málo procent apod. jsou jevy, které s ohledem na nerovnoměrnou pramennou základnu (neexistence většího počtu zcela odkrytých sídlišť, nejednoznačná interpretace vzniku materiální náplně sídlištních objektů, ve většině případů nemožnost přesného určení místa výroby nádob, nemožnost stanovení základní ekonomické jednotky germánské společnosti a její odraz v archeologických strukturách atd.) nelze jednoznačně interpretovat a generalizovat a často mohou být i hříčkou statistické chyby.
Na distribučních mapách je postřehnutelné, že se na některých lokalitách objevuje prakticky každý druh importované keramiky a to ve větším počtu. K nim patří například dolnorakouské lokality Drösing, Ringelsdorf, Bernhardsthal nebo moravská Blučina, Křepice, či užší region kolem Mušova, na Slovensku třeba Chotín a Veľký Meder. Prioritně může jít o odraz lepšího stavu zkoumání, přesto není vyloučeno, že jde o hlubší jev strukturální povahy (centrální role v redistribuční ekonomice). Pro námi sledované území je zřejmě nutné počítat se standardním „příhraničním obchodem“. Přímým důkazem jeho existence jsou především výrobky provinciálních hrnčířských center, působících primárně pro odběratele ve vojenských a civilních sídlištích na limitu, nikoli pro „zahraniční“ obchod. Tato produkce je tedy generována místní provinciální poptávkou v níž hrají germánští odběratelé jen sekundární roli. V době, kdy je tato produkce ještě i v samotné Panonii nerozvinutá a zaměřuje se na výhradní uspokojení lokálních potřeb, se s ní na našem území ani příliš nesetkáváme (viz příklad sídliště v Bratislavě-Dúbravce). Obecně lze říci, že k jejímu rozkvětu v Panonii dochází až v poslední třetině 1. st. a od té doby až do zásadních změn v římské ekonomické struktuře, působených celoříšskou krizí po polovině 3. st., produkují místní hrnčíři provinciální keramiku v takovém množství a kvalitě, které dostačuje k uspokojení místní poptávky a zároveň umožňuje určité procento nabízet i na vnějším trhu. Není zatím zcela jasné, zda distribuce těchto výrobků byla řízena přímo výrobními centry nebo je do ní vložen i prostředkovatelský článek obchodní, z pohledu odbytu na germánském území to ale ani není podstatné. Naopak významné je, že se tato keramika zjevně dostala ke všem složkám barbarské společnosti severně od Dunaje. Na základě některých archeologických jevů a srovnání s příklady z jiných oblastí se zdá, že je nutno při distribuci římsko-provinciální keramiky uvnitř germánské komunity počítat s určitou „centralizací“ tohoto procesu, při níž „centrum“ shromažďuje nadprodukci konkrétní oblasti (především zcela jistě zemědělské výrobky), následně dochází k samotnému obchodu a poté k redistribuci nabytého zboží zpět k základním článkům této struktury na barbarské straně. Samotná ekonomika Germánů doby římské nebyla zcela tržní, nelze tudíž vnímat ani rozšíření provinciálního keramického zboží jako výhradně tržní distribuci. Svědčí o tom mj. poměrně homogenní spektrum provinciální keramiky na námi sledovaném území a fakt, že mezi sídlišti nacházíme v centrálních nebo komunikačně výhodných polohách taková, která svým objemem importovaného zboží zdaleka předčí ta ostatní.
Římsko-provinciální keramické zboží na území Germánů, usídlených na Slovensku, Moravě a v části Dolního Rakouska severně od Dunaje, nepatří většinou k honosným archeologickým nálezům. Je ovšem nesmírně důležitým ukazatelem intenzity vazeb barbarských komunit – nejen jejích společenských elit – vně impéria na jednotnou římskou kulturu a je periferním odrazem socio-ekonomického vývoje sousední provincie.
Balázs Komoróczy, Vladimír Varsík
Droberjar, E.: Studien zu den germanischen Siedlungen der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. Fontes Archaeologici Pragenses Vol. 21, Praha 1997.
Elschek, K.: Die germanische Besiedlung von Bratislava-Dúbravka während der älteren römischen Kaiserzeit. In: Tejral, J./Pieta, K./Rajtár, J. (Hrsg.), Kelten, Germanen, Römer im Mitteldonaugebiet vom Ausklang der Latene-Zivilisation bis zum 2. Jahrhundert. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 3 (Brno-Nitra 1995), 39-52.
Elschek, K.: Die Aussagekraft des römischen Importes entlang der March auf der Bernsteinstrasse. In: In: Roman Frontier Studies. Proc. of the XVIIth Int. Congress of Roman Frontier Studies. Ed. N. Gudea. Zalau 1999, 859-865.
Gabler, D.: Aspects of the development of Late Iron Age settlements in Transdanubia into the Roman Period (Evidence based upon the excavations at Szakály in southern Hungary). In: Studies in the Iron Age of Hungary. BAR Int. Ser. 144, Oxford 1982. 57ff.
Kolník, T.: Anfänge der germanischen Besiedlung in der Südwestslowakei und das Regnum Vannianum. In: Symposium Ausklang der Latène-Zivilisation und Anfänge der germanischen Besiedlung im mittleren Donaugebiet. Bratislava 1977, 143-171.
Kolník, T.: Sigilllata in germanischen Gräbern de ČSSR. In: Sudien zur römischen Keramik. Vorträge des 13. internationalen Kongresses der Rei Cretariae Romanae Favtores in München. Kataloge der Prähistorischen Staatssamlung, Beiheft 1, Kallmünz Opf. 1984, 69-79.
Komoróczy, B.: Zpráva o výzkumu fortifikace římského krátkodobého tábora a objektů sídliště z doby římské na lokalitě Mušov-Na Pískách v letech 1995-1996, PV 1995-1996 (1999), 165-196.
Krekovič, E. 1981: Rímska importovaná keramika na Slovensku. Slovenská Arch. 29, Bratislava 1981, 341-372.
Krekovič, E.: Glasierte Keramik im mitteleuropaeischen freien Germanien. Acta RCRF 29/30, 1991 (1992), 149-156.
Pieta, K./Plachá, V.: Die ersten römer im nördlichen Mitteldonauraum im Lichte neuen Grabungen in Devín. In: Fischer, Th./Precht, G./Tejral, J. (Hrsg.), Germanen beiderseits des spätantiken Limes. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 14, Brno 1999, 179ff.
Stuppner, A.: Römische Keramik im nördlichen Niederösterreich anhand ausgewählter Fundplätze. Unpubl. Diss. Wien 1997.
Vaday, A.: A szarmata telep kiértékelése. In: Vaday, A. et al.: Kompolt-Kistér. Eger 1999,179-232.
Varsik, V.: Die Notgrabung einer römischen Siedlung des 2.-3. Jhs im Hinterland des Kastells Gerulata (vorläufige Ergebnisse 1995-1997). In: Tejral, J. (Hrsg.): Das mitteleuropäische Barbaricum und die Krise des römischen Weltreiches im 3. Jahrhundert. Spisy Arch. ústavu AV ČR Brno 12, Brno 1999, 215-234.
Varsik, V.: Die kaiserzeitlichen Siedlungen im pannonischen Vorfeld (Slowakei) im Lichte des keramischen Importes. In: Limes XIX. Proc. of the 19th Int. Congress of Roman Frontier Studies in Pécs Hungary 2003. Ed. Zs. Visy. Pécs 2005, 281-291.